Perspective Interference [Interference perspektivy]

 

 

 

exhibited at Galerii Umakart in summer 2012

Text k výstavě:   [english bellow]

V dnešní době je většina znalostí a vědomostí o vesmíru utvářena z nepřímých pozorování. Ze spekter záření hvězd, z elektromagnetického a mikrovlnného vlnění i z věcí, které nalezneme na zemi. Všechna tato pozorování nám díky důvtipu vědců dávají zdání, že jsme schopni z jediného bodu ve vesmíru pochopit jeho fungování a smysl. Tento způsob poznávání světa je lidstvu vlastní již od antiky a v naší západní civilizaci nastal jeho boom v renesanci, kde se věřilo, že člověk je svým rozumem schopen svět pochopit. Umění té doby zaznamenalo počátek využití perspektivy při konstrukci prostoru v obrazech. Jaké by to bylo, kdyby ale však tak fyzická a mechanická veličina jako je perspektiva nešla pozorovat přímo? Jak viděli svět předrenesanční lidé? Vnímali ji snad nepřímo?

„Interference (interferenční jev) znamená vzájemné ovlivňování, prolínání nebo střetání jevů či hmoty. Nejčastěji se jedná o charakteristickou vlastnost vln. Při jejich pohybu a prolínání se v určitém bodě vzájemně zesilují, zatímco v jiných bodech vzájemně ruší. Tyto jevy se zobrazují pomocí interferenčního obrazu (interferenčního obrazce), kde je vidět střídající se projevy zesilování a zeslabování.“ (wikipedia)

Interference perspektivy je jev, jehož předpovězení mi naskočilo v hlavě jednoho rána. Je možné, aby perspektiva-dnes samozřejmá součást našeho porenesančního vidění světa interferovala? Šlo by ji pozorovat nepřímo? Odpověd zní: Ano, pokud by plochy nesly konstantní frekvenci viditelné vlnové délky a bylo možno pozorovat interferenční obrazec v ploše vymezené v prostoru.

Řešení instalace náramně vyhovují prostory Galerie Umakart, jejíž nepříliš hluboky prostor (který jsem nechal interferovat) se nachází za sklem (plocha prostoru, na níž prostor interferuje). Na hranolovém podstavci je umístěn osmihran, jako tvarová vzpomínka na budovu jejž je bytostně spojena s prvními pracemi a experimenty Filippa Brunelleschiho o perspektivě a to florentské baptisterium.

 

Introductory text:

In the world today most of the knowledge about the universe is constructed by indirect observations – from the spectrum of the stars, from the electromagnetic and micro waves and also from the things we can find on the Earth. All these observations make sense thanks to the bright minds of scientists and it seems that we might be able to know the function and sense of the whole universe. This way of gaining knowledge is truly human since the ancient times and in our western civilisation the boom of this approach in the renaissance times came to live and people believed that they were able to understand the whole world around. One of the signs of the art of that age was the use of linear perspective in the paintings. How would it be if this physical and mechanical entity such as perspective was only to be observed indirectly? How did the pre-renaissance people saw the world? Did they perceive perspective indirectly?

“In physics, interference is a phenomenon in which two waves superimpose to form a resultant wave of greater or lower amplitude. Interference usually refers to the interaction of waves that are correlated or coherent with each other, either because they come from the same source or because they have the same or nearly the same frequency. Interference effects can be observed with all types of waves, for example, light, radio, acoustic, and surface water waves.” (wikipedia)

One morning prediction of perspective interference phenomenon was born in my head. Is it even possible that perspective does make interference patterns? Is the indirect observation even possible? The answer is: Yes, if the plains had constant frequency of visible wave length and it would be possible to see the interference pattern on a plain in space.

The Gallery Umakart perfectly suits the purpose of this installation, because of its shallow space (which I let to interfere) is behind a glass (plain in the space which makes the space interfere). On the cuboid plinth there is a octagonal prism as a shape memory of the building that played significant role in the first works and experiments on perspective by Filippo Brunelleschi- the Florence Baptistery.